Okwaho

Historie bobříků

Lov 13 bobříků se stal pro generace odchované foglarovkami pojmem. Naši Bobříci se ale nepřišívají na rukáv jako důkaz odvahy či znalostí. Říkáme tak totiž dětem od 5 do cca 8 let, které jsou ještě malé na to, aby se zapojili do nějakého skautského či turistického oddílu. Název jsme si půjčili u kanadských skautů a nápady na činnost hledáme v podobných kruzích. V rámci Okwaha působí jako samostatný rod již 2 roky.

Naši Bobříci byli zpočátku jen takovým volným klubem dětí a jejich rodičů. Na jaře 2005 to bylo pár odpoledních setkání v parku a pár sobotních výletů. Ve školním roce 2005/2006 už byly schůzky pravidelnější – v parku, na zahradě a přes zimu v herně Mateřského centra Dráček. Výprav bylo podstatně více – dokonce i dvoudenních. Zároveň se Bobříci stali členy LLM.

Bobříci plnili dlouhodobý úkol – „10 bobřích stop“ – a když se jim to podařilo, byli u slavnostního ohně přijati do našeho kmene. Pokud měl nezasvěcený divák pocit, že to má něco společného s indiány, tak se nemýlil. Je to jedna z her, kterou chceme s Bobříky hrát dlouhodobě a právě členství v LLM nám to usnadňuje. Naším cílem je totiž trávit čas a hrát si co nejvíce v přírodě a vzorem nám jsou právě „ušlechtilí rudoši“, kteří si vše potřebné dokáží vyrobit vlastníma rukama.

My starší členové kmene hledáme způsob jak skloubit svého koníčka i rodičovské povinnosti – takže zkoušíme, zda táboření, toulání po lesích, hry a sport, zpívání, ruční výroba lecčehos – to vše okořeněné troškou indiánského a zálesáckého koloritu – bude bavit i naše děti.

Co dodat? To nejdůležitější – mezi Bobříky může přijít každý, kdo má zájem podporovat u dětí samostatnost, tvořivost, zdatnost, otužilost a život ve „smečce“. Chceme vytvořit partu, která bude ráda „jezdit ven“ a ne „úschovnu dětí“. Chceme se dopracovat ke stylovému táboření (v týpí, šeltru, zubříku) a časem i vlastnímu letnímu táboru. Chceme najít děti, případně i rodiče, kteří si budou chtít s námi hrát velkou hru na malé indiány…

Napsal Pošík, tisk, přečteno 111x